Kazatel.blog

Na Velký pátek se často soustředíme na nespravedlnost a lidskou krutost, která se tehdy Ježíši stala. Právem to všechno k pašijím patří, ale evangelium nás vede ještě o krok dál. Neukazuje nám jen to, co lidé s Ježíšem udělali, ale především to, co Ježíš na kříži dovedl k cíli.

Víc než jen konec utrpení

Když Ježíš těsně před smrtí říká: „Dokonáno jest,“ neříká jen: „Už je konec, konečně mám úlevu.“ V Janově evangeliu to slovo znamená mnohem více. Znamená to, že dílo bylo přivedeno k zamýšlenému cíli. Poslání, které Ježíš měl, bylo naplněno.

Z původní řečtiny navíc víme, že toto slovo nevyjadřuje jen něco, co se prostě stalo a zmizelo v minulosti. Je to vyjádření děje, který je sice dokončen, ale jehož výsledky neustále trvají a živě působí i do naší přítomnosti.

Je to vyhlášení triumfu a vítězství. Kdybychom se totiž zastavili jen u krutosti, mohl by být Velký pátek jen dalším smutným důkazem, jak lidé dovedou zničit všechno dobré. Nebo příběhem o tom, že hrubé násilí je silnější než pravda. Na kříži se ale dovršilo to, k čemu Pán Ježíš přišel. Je to vyústění celé jeho cesty a lásky, kterou miluje svět až do úplného konce.

Bůh, který žízní s námi

Nesmírně důležité je i to, co Ježíš říká těsně předtím: „Žízním.“ Možná to slovo často přeskočíme, ukazuje nám ale, že na kříži je Bůh fyzicky skutečně přítomen.

Tato žízeň není jen fyzická vyprahlost. Ježíš žízní po dokončení svého úkolu, po Boží vůli. Přijímá nesmírně trpký kalich a pije ho z lásky. Proto, abychom my konečně pochopili, jak moc nás Bůh miluje a kam až je ochotný zajít, aby se s námi potkal. I do smrti. I do toho nejtemnějšího místa, které pro sebe nechceme.

Slovo „žízním“ ukazuje, že Bůh se nestal člověkem jen napůl. Neodkládá své lidství, skutečně trpí a umírá. Je naprosto zranitelný, protože právě tak se potkává s námi.

Kříž jako propast, která mizí

Proč vlastně byla tato oběť nutná? Naše vlastní sobectví, naše pády a odcizení vytvářely propast mezi námi a Bohem. Propast, kterou jsme sami nedokázali překročit. Bůh se ale rozhodl překlenout ji sám.

Ježíš bere naši tíhu a rozbitost na sebe. Vstupuje přímo na naše místo, do naší tmy, aby její moc nad námi definitivně zlomil. Záchrana se v Janově podání ukazuje tak, že už neexistuje místo, kde by nebyl Bůh. Prostor smrti už není místem prázdnoty a odcizení. Kristus tam byl před námi, je tam a bude tam i s námi.

Na kříži se dovršuje to, co my sami dovršit neumíme. My nedokážeme dotáhnout do dokonalosti svou lásku, pravdu ani poslušnost. Ale Bůh člověku slíbil milost a člověk ji dostává.

Z trosek roste nová rodina

Pod křížem se děje ještě něco úžasného: nestojí tam jen osamělí truchlící, ale rodí se tam nová rodina. Když Ježíš svěřuje svou matku učedníkovi, ukazuje, že z trosek lidského soužení vyrůstá nová, nečekaná blízkost.

Pouto lásky je silnější než smrt. Zcela cizí lidé jsou najednou pevně spojeni Kristem. Náš život není sám od sebe celistvý, ale Ježíšova láska naplňuje ta místa, kam se my neodvážíme, i ta, ve kterých trestuhodně selháváme.

Už nemusíš nic dokazovat

„Dokonáno jest.“ To je věta, kterou potřebuje slyšet úplně každý z nás.

Nejsme ztraceni proto, že jsme slabí, rozptýlení nebo že neseme konkrétní vinu. Ztraceni jsme jedině tehdy, když si myslíme, že naše poslední slovo musí znít: „Ještě něco potřebuji. Ještě musím něco dokázat. Ještě to není tak dokonalé, jak bych si přál.“ Ale Kristus říká: Dokonáno jest. Není potřeba nic víc. Není potřeba tvého pachtění. Není potřeba už nic přidávat z tvé strany.

Kristus naplňuje všechno. Svůj život neodevzdal pod nátlakem, ale dobrovolně. Pro tebe, pro mě, pro každého z nás. Odevzdáním svého Ducha na kříži jej zároveň vydechl na svou novou rodinu. Tuto oběť tak nemusíme přijímat naším výkonem nebo silou vlastní vůle. Přijímáme ji prostou důvěrou. Stačí jen natáhnout prázdné dlaně a říct: Ano, Pane, věřím, že toto jsi udělal i pro mě.

Nestojíme tu pod křížem jako diváci, kteří jen z dálky obdivují cizí hrdinství. Buďme lidmi, kterým byla nabídnuta milost a naděje. Kristus plně dokončil své dílo. My k němu už nemusíme přidávat vůbec nic. Stačí ho jen přijmout.