Kazatel.blog

Otázka „Kdo je Ježíš?“ zní jednoduše, ale Bible nám na ni odmítá dát jednoduchou odpověď. Místo jedné definice nabízí čtyři různé příběhy a teologickou explozi u Pavla. Není to zmatek – je to bohatství, které nás chrání před tím, abychom si Boha ochočili.

Každý evangelista psal do jiné situace, jiným lidem, s jinou bolestí i nadějí. Proto má Ježíš v Písmu více podob. Ne proto, že by se měnil on, ale proto, že náš lidský život má tolik různých podob a do každé z nich musí Kristus vstoupit jinak. Pokusíme se tyto tváře nepostavit proti sobě, ale naslouchat jim společně. Je to jeden velký oblouk: od pevných kořenů u Matouše přes drsnou realitu kříže u Marka a širokou náruč Lukáše až k hlubině u Jana a Pavlově novému stvoření.

1. Matouš: Učitel a Král (Tvář pro ty, kdo hledají řád)

Matouš píše pro lidi, kteří potřebují vědět, že svět má pravidla a historii. Hned v úvodu nás zahltí rodokmenem. Pro moderního čtenáře je to nudný seznam jmen, ale pro Matouše je to důkaz věrnosti: Bůh drží slovo. Ježíš není meteorit, který spadl z nebe a zrušil dějiny. Je jejich naplněním.

U Matouše vidíme Ježíše jako nového Mojžíše, který vystupuje na horu. Ale ne proto, aby nás drezíroval novými příkazy. Jeho „Kázání na hoře“ jde pod kůži. Slyšíme tam slavné antiteze: „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům… ale já vám pravím.“ Nestačí jen nezabít. Ježíš se ptá na hněv, který vraždě předchází. Nestačí jen nezcizoložit. Ježíš se ptá na dychtivost srdce, která z druhého člověka dělá objekt.

Jak přesně řekl teolog Hans Küng: Ježíšova radikalita nespočívá v tvrdosti, ale v lidskosti. Zákon tu není pro zákon, ale pro ochranu života.

Klíčový moment: Vrcholem není mystika, ale etika. V podobenství o posledním soudu (Mt 25) přichází šok. Bůh se nás nebude ptát na dogmatickou přesnost nebo kvalitu našich modliteb. Měřítkem pravdy je konkrétní čin. „Měl jsem hlad… byl jsem cizinec.“ Matouš nám nekompromisně říká: Vaše víra musí mít ruce a nohy.

Otázka pro nás: Když slyšíme o soudu, máme strach, že nejsme „dost dobří“? Nebo cítíme výzvu k odpovědnosti? Kdo jsou ti „nejmenší“ dnes v našem městě?

2. Marek: Radikální a nepochopený (Tvář pro ty v krizi)

Marek je jiný. Píše stručně, rychle a tvrdě. Jeho Ježíš je v neustálém pohybu, ale provází ho jedno velké tajemství. Často přikazuje lidem i démonům, aby o něm mlčeli. Proč? Protože Marek ví, že zázraky bez kříže jsou jen laciná show. Kdybychom viděli jen mocné činy, udělali bychom si z Ježíše superhrdinu.

Marek nás varuje před pokušením chtít „Boha úspěchu“. Vzpomeňme na Petra. Vyzná sice: „Ty jsi Mesiáš,“ ale představuje si vítěze. Jakmile Ježíš začne mluvit o utrpení, Petr ho okřikne. A Ježíš reaguje ostře: „Jdi mi z očí, satane!“ (Mk 8). Je to tvrdá lekce: Kdo nepochopil kříž, nepochopil Ježíše.

Vrchol přichází na Velký pátek. Žádné zbožné odevzdání. Marek nám servíruje surový výkřik citující Žalm 22: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ To není divadlo. To je moment, kdy Syn prožívá peklo mlčení. Dietrich Bonhoeffer to vystihl: Bůh se v Ježíši neprosazuje mocí, ale nechává se vytlačit ze světa na kříž. Právě proto je nám blízko i tam, kde bychom ho nečekali – v naší bezmoci a depresi.

Otázka pro nás: Co děláme, když Bůh mlčí? Hrajeme si na to, že „správný křesťan“ se pořád usmívá, nebo dokážeme unést, že i výkřik „Proč?!“ je modlitba?

3. Lukáš: Spasitel na okraji (Tvář pro vyloučené)

Lukáš otevírá dveře dokořán. Jeho Ježíš má rodokmen až k Adamovi – je tu pro každého člověka, ne jen pro vyvolené. Hned v úvodu v Nazaretu vyhlašuje svůj program: „Poslal mě vyhlásit zajatým propuštění.“ (Lk 4).

U Lukáše se děje velký obrat hodnot, o kterém zpívala Marie v Magnificat: Bůh povyšuje ponížené. V centru pozornosti jsou ženy, které Ježíše doprovázejí a podporují (revoluční věc!), cizinci a hříšníci. Tomáš Halík mluví o „Kristu v inkognitu“. Boha často nepotkáme v chrámu, ale v tom, kým pohrdáme. Vzpomeňte na Milosrdného Samařana – hrdinou je „kacíř“, ne kněz.

A co Emauzy? Učedníci jdou s Ježíšem, poslouchají výklad Písma, ale poznají ho až při obyčejném, lidském gestu – při lámání chleba.

Otázka pro nás: Ke komu by si dnes Ježíš v našem městě přisedl – a my bychom z toho byli v rozpacích? Kdo je dnes oním „Samařanem“, skrze kterého k nám mluví Bůh?

4. Jan: Slovo a Rozhodnutí (Tvář pro ty, kdo hledají smysl)

Jan nás bere z prachu cest přímo do „řídicího centra vesmíru“. „Na počátku bylo Slovo…“ Ježíš zde není jen tesař, je to Logos – Boží rozum a Smysl, který drží svět pohromadě. V sérii výroků „JÁ JSEM“ se Ježíš identifikuje s Boží podstatou: je Cesta, Pravda i Život.

Ale Jan připravuje největší paradox. Toto kosmické Slovo, tento Bůh, si ve 13. kapitole svléká plášť, bere zástěru a klečí u špinavých nohou učedníků. Jan vynechává popis večeře Páně a nahrazuje ho mytím nohou. Vzkaz je jasný: Nejvyšší autorita se neprojevuje dominancí, ale radikální službou.

Janovo evangelium je existenciální výzva. Jak říká Bultmann, Jan nás staví před rozhodnutí. Světlo přišlo do tmy. Nedá se být „trochu ve světle“. Víra není názor na historii, je to moje dnešní „ANO“ pravdě a životu.

Otázka pro nás: Je pro mě Ježíš jen „předmětem víry“, nebo Světlem, které mi právě teď ukazuje, kde mám v životě nepořádek? Jsme ochotni vzít „zástěru“ a sloužit?

5. Pavel: Co to všechno znamená

Apoštol Pavel téměř necituje Ježíšovy pozemské výroky. Neřeší jeho životopis, řeší důsledky jeho života. Kříž a vzkříšení jsou pro něj bodem zlomu dějin (1 K 1, 23).

Pro Pavla setkání s Kristem není morální vylepšení starého člověka. Je to smrt starého a vznik nového. „Kdo je v Kristu, je nové stvoření.“ (2 K 5, 17). Vzkříšení je Boží „ANO“ k Ježíšově cestě a důkaz, že láska je silnější než smrt. Znamená to, že se nemusíme točit v kruhu svých vin a komplexů. Jsme noví lidé. Teď a tady.

Kterému uvěříš?

Sestry a bratři, Ježíš není jednorozměrná postava z obrázku.

• Matouš nám dává etiku a odpovědnost.
• Marek solidaritu v utrpení.
• Lukáš citlivost k vyloučeným.
• Jan hloubku a smysl.
• Pavel naději nového začátku.

Kristus není uzavřený v dogmatech. Je výzvou pro naše dnešní rozhodování. Který z těchto obrazů je vám dnes nejbližší? Kterou tvář potřebujete vidět, abyste zítra mohli vstát a jít dál?