Kazatel.blog

Často se setkávám s dvěma extrémy v přístupu k Bibli. Na jedné straně stojí „papírový papež“ – Bible chápaná jako neomylná ústava, sbírka paragrafů a vědeckých faktů, kde má každý verš stejnou váhu. Na straně druhé je relativizace, kde se Bible stává jen nezávaznou sbírkou starověkých mýtů.

Jako evangelíci, dědicové reformace, však stojíme na jiném základě. Naše konfese – Bratrská, Česká i Druhá helvetská – nám nabízejí pohled, který je překvapivě dynamický a osvobozující, čteme-li jej pozorně a v kontextu dnešních otázek.

Ne diktát, ale svědectví

Staré Bratrské vyznání používá krásný, avšak zrádný obraz: pisatelé Bible byli jako „pera“ v Božích rukou. To svádí k představě, že Bůh jim diktoval slovo od slova a oni jen mechanicky zapisovali.

Dnešní teologie nám však v souladu s hlubším pochopením Písma připomíná něco důležitého: Bible je božsko-lidská kniha. Tak jako je Kristus pravý Bůh a pravý člověk, i Písmo má svou lidskou stránku. Nespadlo z nebe ve zlaté vazbě. Je to záznam zápasu konkrétních lidí s Bohem, napsaný jejich dobovým jazykem, s jejich kulturním omezením, ale právě skrze toto křehké lidské svědectví k nám promlouvá Bůh.

Bible tedy není „magický objekt“, ale prostor, kde dýchá Bůh. Její autorita nestojí na tom, že je bezchybnou učebnicí geologie, ale na tom, že je funkčním nástrojem Ducha. Jak říká apoštol Pavel: je užitečná k výchově, nápravě a přípravě k dobrému. Autorita Písma se měří tím, co s námi dělá – zda nás proměňuje.

Klíčem je Kristus (nikoliv Leviticus)

Jedním z největších rizik při čtení Bible je „ploché čtení“ – tvářit se, že starozákonní příkaz o vyhlazení národů má stejnou váhu jako Kázání na hoře. Česká konfese nám zde dává do rukou klíčový hermeneutický (vykladačský) princip, když cituje samotného Krista: „Zpytujte Písma… tať jsou, kteráž o mně svědectví vydávají“.

Toto je zásadní bod obratu. Text není cíl. Text je ukazatel. Pokud bychom Bibli oddělili od Krista, stává se „literou, která zabíjí“. Pokud v Bibli narazíme na obraz Boha, který je krutý, kmenový nebo pomstychtivý, musíme tento obraz korigovat pohledem na Ježíše. On je plným zjevením Boha. Bible obsahuje trajektorii vývoje chápání Boha – od částečného k plnému.

Proto je naší nejvyšší autoritou Ježíš Kristus, o němž Písmo svědčí. Cokoliv v Písmu, co nevede ke Kristu a jeho evangeliu milosti, musí být interpretováno skrze tento filtr.

Knihovna, ne ústava

Moderní teolog Brian McLaren, navazující na tuto tradici, navrhuje posun v metafoře: Přestaňme číst Bibli jako ústavu (soubor zákonů), ale začněme ji vnímat jako knihovnu.

V knihovně najdete různé žánry: poezii, historii, proroctví, dopisy. Je to sbírka, která dokumentuje vývoj vztahu lidstva s Bohem. Tento pohled nás osvobozuje od křečovité potřeby harmonizovat každý rozpor. Umožňuje nám vidět Bibli jako „záznam rozhovoru“ (a někdy i hádky) člověka s Bohem.

Slovo jako událost: Když se čte a káže

Druhé helvetské vyznání přichází s odvážným tvrzením: „Když se slovo Boží zvěstuje, věříme, že se zvěstuje samo slovo Boží“. To znamená, že Boží slovo není jen archiv starověkých pravd (depositum), ale živá událost (actu). Bible ožívá v momentě, kdy se čte, vykládá a kdy její zvěst zasahuje naše srdce tady a teď.

Autorita Písma tedy není autoritou moci, která nás má umlčet a kontrolovat (power over). Je to autorita zmocnění (power to). Bible nás nevolá do pasivity, ale autorizuje nás, abychom pokračovali v Božím příběhu. Jsme zváni dopsat další kapitoly dějin církve v Ježíšově duchu.

Pevný základ pro nejistou dobu

Naše reformovaná tradice nás učí, že v Písmu je „vše, co je potřebné ke spasení“. To je osvobozující minimum. Nemusíme v něm hledat odpovědi na všechno, ale můžeme v něm najít Toho, na kterém záleží.

Autorita Písma pro nás dnes neznamená zákaz myslet. Právě naopak. Je to pozvání do hlubokého, poctivého a někdy i kritického rozhovoru s Textem, který nás – pokud mu to dovolíme – vždy znovu přivede ke Kristu a k zodpovědnému životu v tomto světě. Není to vězení pro naši mysl, ale platforma, ze které můžeme s odvahou vykročit.

Otázka k zamyšlení: Kdy jste naposledy četli Bibli ne proto, abyste si potvrdili to, co už víte, ale abyste se nechali vyrušit a nanovo nasměrovat Kristem?