Kazatel.blog

A.K.A. Keď je zbor otvorený všetkým. Vopred sa ospravedlňujem, že sa v tomto príspevku bude písať len o jednej menšine spomedzi všetkých, ktoré v našej rôznorodej spoločnosti existujú. Ale v rámci môjho cirkevného zboru to ukazuje, ako lakmusový papierik, mieru tolerancie a rešpektu k iným. A ta miera tam nie je vďaka mne, bola už keď som prichádzal.

Prístupy k téme

V našej cirkvi (ČCE) sa rieši postoj k žehnaniu partnerstiev osôb rovnakého pohlavia. Niečo, čo moja bývala rodná cirkev zvozila pod čiernu zem a vyliala s vodou z vaničky aj bábätko. Synoda ČCE už pred rokom schválila možnosť žehnať partnerstvám. Ale bolo to nejasné a samozrejme to vyvolalo aj hlasné odmietavé reakcie. Ale bola možnosť to prebrať, aj sa verejne pohádať a znova udobriť a išlo sa ďalej. V roku 2024 položila synoda otázku zborom… Či súhlasia staršovstva (presbyterstvá) s možnosťou uzatvárať partnerstva osôb rovnakého pohlavia aj v cirkvi (čo ČR od 2025 zákonom umožní). Neviem, aký bude výstup z tejto diskusie. Ale podstatné je, že prebieha, že sa do nej môže zapojiť každý. Nie ako v E*AV, kde hovoriť o tejto téme je na odsúdenie. Kde mať iný teologicky pohľad je nevernosť Biblii a Kristovmu evanjeliu, a kde trans osoby diskriminujú, lebo podľa ich názoru sú psychicky neschopné viesť vyučovanie v cirkvi. (Som zvedavý, či toto vyjadrenie nebude niekto žalovať ako diskriminačné, ale kto by chcel skutočne slúžiť a pracovať v tak neprajnom prostredí?)

Obdivujem kolegov z LGBTI+ menšiny na Slovensku, že idú, fungujú a zvládajú to. A je mi ľúto že časť svojej identity musia tajiť pre neochotu cirkevných štruktúr počúvať.

Ale, možno je to len môj subjektívny pohľad a všetci sú takto spokojní…

Každopádne. Som hrdý na svoj malý zbor v malom meste na južnej Morave, ktorého staršovstvo jednohlasne schválilo súhlas s otvorenosťou LGBTI+ ľuďom a partnerstvám osôb rovnakého pohlavia. Prijali aj zdôvodnenie, s ktorým sa stotožnili a ktoré je naším príspevkom do diskusie.

Prečo sme za žehnanie a partnerstvá

“Věříme, že manželství je Božím darem pro lidi a vyjádřením lásky, odpovědnosti a závazku osob, které do něj vstupují s odhodláním milovat se, prožívat rodinný život a žít dle Božích hodnot a přikázání. V Bibli čteme o různých formách manželství v průběhu historie Božího lidu. Nacházíme tam příklady toho, jak se forma manželství vyvíjela z mnohoženství k monogamnímu svazku jednoho muže a jedné ženy.  Manželství bylo a je vždy veřejným závazkem před Bohem i lidmi a uzavírá vztah a manželské prožívaní výlučně pro manžele a varuje před cizoložstvím i jakoukoli formou násilí či nelásky jako hříchem, který rozbíjí vztahy, důvěru i rodinu.

Věříme, že Pán Ježíš v  evangeliích nabádá k odpovědnosti manželů za svůj vztah a rodinu a že rozvod manželství je těžkou ranou, které se mají křesťanští manžele vyvarovat. Zároveň vnímáme, jak nás Písmo, zejména v Novém zákoně, učí, že milost Boží je tu pro každého, kdo o ni stojí. A také, že Boží odpuštění a milosrdenství hojí každou ránu a hřích člověka, který v upřímnosti předstupuje před Pána Boha ve víře a pokání.

V praxi církve dnes vnímáme pastorační potřebu milosrdenství a uzdravování zranění po hříchu. A to láskou a novou šancí pro každého, kdo se obrací na Pána Boha v pokání. I přes poučení evangelia, aby rozvedení už nevstupovali do manželství žehnáme i dalšímu vstupu do manželství spojenému s vyučováním i napomenutím Pána Ježíše. Neděláme to z rozmaru, ale s citlivým vnímáním Písma v celém jeho kontextu, a to přes optiku Boží vykupitelské oběti a milosrdenství pro člověka. Ježíšova slova jsou návodem k ideálnímu stavu a snaze o nápravu vztahů, když se v nich děje něco nezdravého. Na mnohých místech nabádá k odpuštění a smíření. Boží slovo v Písmu také konstatuje, že rozvod je realitou tvrdého lidského srdce, které potřebuje proměnu skrz víru.

V Novém zákoně vnímáme, že manželství je záležitosti života tohoto věku a z Písma se dovídáme, že v Božím království se už nebude ženit ani vdávat. Manželství je tedy do života ve společnosti a chrání před hříchem a samotou, ve které není člověku dobře, a učí nás o obětavosti a bezpodmínečné lásce.

I když v Bibli nečteme o manželství osob stejného pohlaví, věříme, že mohou vstupovat do závazného svazku na celý život s odhodláním žít věrně před Bohem i lidmi. A to stejně jako manželé – muž a žena. K životu dle Boží lásky a Božích přikázání jsme povolání vést a nabádat všechny lidi kolem nás, jak to zní i ve velkém misijním příkazu Pána Ježíše z konce Matoušova evangelia.

V církvi docházelo a stále dochází k traumatům a ke hříchům vůči lidem, kteří byli a jsou vnímaní menšinově i přes příklad Ježíše. On lásku a pozornost věnoval všem bez rozdílu pohlaví, postavení, zdravotního stavu, rodinného stavu, jakož i lidem na okraji zájmu božího lidu, tak jak byl praktikován v biblických dobách. To, proč jsou mezi námi i lidé s menšinovou vztahovou orientací (sexuální orientací) nevíme. Ani dnešní věda na to nedokáže jednoznačně  odpovědět. Tito lidé musejí kvůli odsuzujícím postojům mnohých lidí mimo církve i v církvích snášet stigmata a zraňování, ke kterým už nechce přidávat nic dalšího. Věříme, že citlivé a laskavé vnímaní jejich reality a prožívání může být prvním krokem k uzdravování vzájemných vztahů. V tomto duchu chápeme i touhu stejnopohlavních párů po důstojném rodinném životě před Bohem a lidmi.

Vnímáme, že ne my jsme soudci života našich bratří a sester, ale je to Bůh. Jako křesťanům nám nepřísluší soudit a odmítat ty, kteří chtějí vstoupit do závazného vztahu oddanosti a lásky, s odhodláním milovat se a podporovat se na celý život, bez ohledu na to, co dobrého i těžkého jim přinese. Ale máme jim žehnat a podporovat je na jejich společné cestě životem, na jejich společné cestě do Božího království.

Proto s nejhlubší pokorou před Pánem Bohem a  s vírou v jeho milosrdenství souhlasíme, aby i naše církev a její kazatelé mohli asistovat při uzavíraní partnerství osob stejného pohlaví, žehnat jim a modlit se za ně stejně, jak to dnes děláme pro snoubence, kteří chtějí vstoupit do manželství jednoho muže a jedné ženy.

Staršovstvo farního sboru Českobratrské církve evangelické v Kyjově 3.9.2024″

Som zvedavý, čo to všetko bude ešte znamenať a prinesie od roku 2025 v praxi.

Slovo na záver

P.S. Toto nie je hlavná téma, ktorú by náš zbor alebo cirkev riešila. Ale je jedna z mnohých. A tak ako v mnohých prípadoch, ani toto nechce byť pre nás téma, ktorá by sa mala hrotiť a mala by nás rozdeľovať. Spása, viera a láska k Bohu, život v milosti, pokore a službe, mladí, návrat rodín do spoločenstva,… to sú ďaleko klúčovejšie témy. Ale aj táto je na našom spektre a je súčasťou sveta, v ktorom žijeme a potrebujeme na ňu odpovedať pastorálne a skutočne kresťansky.